Pamatuji si, že jsem jako malá chodila po zahradě a dívala se pod kameny, jestli zase nějakého nenajdu. Vždycky jsem měla ohromnou radost, když tam byl alespoň nějaký plazoun, nejčastěji slepýš, občas ještěrka. Opatrně jsem ho chytla a běžela za rodiči ukázat, co jsem našla. A když jsem se dostatečně vynadívala, šla jsem ho zase vrátit zpět, do jeho domova.
Když jsem jednou domů přinesla ukázat malou zmiji, už to taková radost ze strany rodičů nebyla, ale byla opravdu malovaná😊
Někdy jen tak plazouni vykouknou z poza kamene, aby si vyhřáli tělíčka na sluníčku. Jsem velkým milovníkem všemožných plazů a obojživelníků. Co všechno tedy můžeme najít na naší zahradě?
Slepýš křehký
Málokdo možná ví, že tento plazoun vlastně není had, ale beznohá ještěrka. Když se na něj zadíváte zblízka, má krásná oranžová očka.
Jelikož tedy není hadem, není ani jedovatý a není ani slizký, jak se někteří bázliví domnívají.
Většinou ho v létě najdeme vyhřívat se někde na kameni nebo v trávě. Baští žížaly, slimáky a další drobné červíky.
Jako své stanoviště na přezimování si vybírá opuštěné myší nory nebo skuliny v kamenech, kde může hibernovat spolu s dalšími zvířaty, například s ještěrkou, nebo žábou.
Když je v nebezpečí, stejně jako ještěrka, může pustit svůj ocásek, který se dále kroutí na zemi, aby odklonil pozornost od sebe a predátor si tak víc bude všímat mrskajícího se ocásku. Ocásek jim po té zase skoro celý doroste.
Ještěrka
Tahle potvůrka bývá mnohem mrštnější, takže mi většinou nezbyde nic jiného, než se jen kochat😊
V zahradě můžeme potkat jak ještěrku živorodou, tak i obecnou. Ještěrka živorodá je menším druhem s užší hlavičkou.
Barevných variant je poměrně pestrá škála, občas se mihne zelená, zelenohnědá nebo jen v odstínech hnědé.
Zajímavostí třeba je, že ještěrka živorodá se může dožít až 20 let a po zimní hibernaci může být čilá poměrně brzo, takže je možné jí třeba už v únoru spatřit i na sněhu.
Její oblíbenou potravou jsou housenky, žížaly, občas také nepohrdne i nějakým broukem.
Užovka obojková
Ti, co nemají hady příliš v lásce při spatření tohoto už většího hada, začínají vřískat a utíkat. Myslím, že většinou je ten had vyděšený víc než my.
S užovkami se tu a tam na zahradě potkám, nejčastěji u kompostu, kde si hledají útočiště a kladou tam svá kožovitá vajíčka.
Může dorůst něco málo přes metr. Nepatří mezi jedovaté hady. Zažila jsem s tímto plazounem opravdu nezapomenutelný zážitek.
Jednou se tak nenápadně vkradla do malého jezírka na zahradě, kde hojně pobývali čolci. No a jelikož jsem záchranářka všeho druhu, nenapadlo mě nic lepšího, jak jí odchytit, aby je všechny nepožrala a odnést pryč.
Zkoušeli jste ale hada někdy chytit ve vodě? Opravdu zážitek😊
Dříve jsem netušila, že to je mistr převleků. Tento druh živočicha totiž při útoku na něj dokáže předstírat smrt a to tím, že vyloučí opravdu smradlavý sekret po celém těle, otočí se břichem nahoru, otevře tlamičku a dělá, že je mrtvý.
V té tůňce, kde jsem jí lovila, břichem nahoru neplavala, ale s tím smrádkem si dala dosti záležet a vydrží i poměrně dlouho na rukách. Od té doby vím, že tohoto hada pouze pozoruji a nechytám😁
Ropucha obecná
Moje oblíbená žabka. Byly období, kdy na zahradě skoro žádné nebyly, jako by někam zmizely. Ale potkávám je zase stále častěji, asi se jim zalíbilo zahradní jezírko.
Můžeme narazit hned na 3 druhy a to ropuchu obecnou, krátkonohou a zelenou. Nejvzácnější je ropucha krátkonohá, kterou od obecné poznáme podle světlého proužku, který jde od hlavy až k zadečku.
Tahle žabka na rozdíl od skokanů není slizká. Většinou pobývá v mokřejší půdě, často jí nacházím u kompostu, kam se zavrtává do hlíny a číhá na nějakou potravu. Baští převážně mravence, drobné broučky, pavouky a další malý hmyzáčky.
Tělíčko má poseté malými bradavičkami a za očima má jedové žlázky. Člověku ale nijak kontakt s ní neublíží. Jedové žlázky se aktivují při velkém útoku, většinou od nějakého predátora.
Příroda je opravdu rozmanitá, ráda se kochám a pozoruji, co kde žije.
Mlok skvrnitý
Tohle zvířátko je asi ze všech nejroztomilejší. Ty jeho žluté flíčky jsou prostě úžasné. Stejně jako ropucha má za očima jedové žlázky a jeho barevné rozpoložení přímo křičí ,,pozor, jsem jedovatý“. Ale taktéž se nám při kontaktu s ním nic nestane.
Má rád vlhké prostředí, můžeme ho třeba potkat v lese u lesního potůčku. Jeho útočištěm jsou kamenné štěrbiny, díry v kořenech stromů nebo pařezů.
Oblíbenou pochoutkou jsou žížaly, hmyz nebo malí slimáci. Nemá to však v přírodě jednoduché, proto je skoro vzácné ho potkat. Ke spokojenému životu potřebuje listnaté lesy, které tvoří dostatek prostoru pro jeho útočiště.
Smrkové monokultury tyto příležitosti moc nenabízí. Potřebuje také čistou vodu, což je v některých znečištěných lokalitách opravdu problém. Na zahradě bude nadšený z kamenného tarasu, nebo podobných kamenných zídek se štěrbinami a vody, třeba v podobě malého jezírka. Komu teče na zahradě třeba nějaký potůček, ten vyhrává na plné čáře.
Sekačka je velký nepřítel…
Než vyjedete se sekačkou, dejte si tu práci a projděte nejdříve trávu, kterou chcete sekat. Mnoho hadů nebo i žabek tak můžete zachránit. Někdy jsou důkladně schovaní a tak ani tento krok je třeba nezachrání, ale myslím, že je to to nejmenší, co pro jejich spokojený život můžeme udělat.
Odborné informace čerpány: www.naturabohemica.cz
Foto: Vladimíra Zítková
Mým posláním je inspirovat lidi kolem sebe k vytvoření krásného, bujného a energického prostředí v jejich zahradách. Věřím, že pokud budeme žít v souladu a respektu k přírodě, odmění nás svou nekonečnou energií a svými plody.