Pamatuji si, když jsem byla malá, maminka mě poprosila, abych jí pomohla protrhat mrkev. Mé prvotní nadšení vystřídal pocit nekonečné práce s neubývajícími řádky titěrných rostlinek. V duchu jsem se modlila, aby to už bylo hotové. Můj výraz v tu chvíli musel být nanejvýš „radostný“ 😄.
Dnes na to vzpomínám s úsměvem, a naopak jsem velmi vděčná za to, že mám kousek prostoru, kde si tu vlastní mrkev můžu vypěstovat. Dětskou duší jsem ještě nedokázala odhalit všechny benefity, které vidím dnes, s odstupem času.
Vidím tu úžasnou spolupráci s přírodou, kdy zasadíte semínko a ono vyroste. Semínko, které cestou přeměny v rostlinku sbírá vitamíny a minerály, které nám pak ve formě plodu předá. Sama občas tento proces beru tak nějak automaticky, ale baví mě se na to občas podívat z jiného úhlu pohledu, jak krásně je to pro nás připravené.
Má zahradnická touha
Mým osobním přáním je vytvořit si vlastní zásobu semínek veškeré zeleniny, kterou budu chtít pěstovat. Cílem této mé snahy je pěstování zeleniny pouze z vlastních semínek a stále úrodu takto řetězit.
Věřím totiž, že se časem stanou původními. Chtěla bych se jednou dostat k tomu, že na zahradě porostou původní druhy zeleniny, nešlechtěné, nehybridní, prostě takové, které byly přírodou pro nás vytvořeny. Věřím, že je to možné, jen to asi nebude hned. Ale kdy jindy začít než teď! Pro mě, pro své děti. Mou myšlenku mi potvrdila třeba Anastasia, v knize Kdo vlastně jsme?
Jestli se budou používat semena z vlastního pozemku, zeleninová kultura se bude snažit postupně obnovit své původní vlastnosti, vzít ze země všechno potřebné pro člověka, ale pro úplně obnovení bude potřebovat desetiletí.
Permakultura jako styl života
Tento směr, řekla bych možná i životní styl, kdy je smyslem a záměrem zdravé a udržitelné pěstování, farmaření a žití v souladu s přírodou, mě prostě nadchnul.
Jde vlastně o to, pozorovat, jak to dělá příroda a pak to aplikovat při vlastním snažení.
Ať už se jedná o mulčování, semenaření, pěstování ve smíšené výsadbě, využívání přírodních materiálů, ale také trpělivost a pozvání užitečných zvířat a hmyzáků, kteří nám budou ku prospěchu.
Mám pocit, jako bychom se při honbě za moderním životem zapomněli potkávat se s přírodou a s jejími zákonitostmi. A permakultura nás tak jemně vrací zpět. Zpět k pochopení, že musíme s přírodou spolupracovat, abychom si vypěstovali krásnou a hlavně zdravou úrodu.
Že musíme pustit ty otěže kontroly, zasahování do přirozených procesů a představy, že jsme páni všeho a stát se součástí přírody. Jsme správci zahrady a tak se o ní s láskou a přiměřenou péčí starejme.
Pěstování vlastní zeleniny pro mě neznamená jen to, že bude zdravá, kvalitní a že jsem to vůbec dokázala, ale také v tom vidím pomoc planetě, až se časem sníží potřeba dovážet zeleninu přes půlku světa.
Bez chemie nám bude lépe
Tvořím si přírodní zahradu, kde zcela jistě nechci používat žádné chemické postřiky, ani hnojiva. Není k tomu důvod to používat. A pokud už bude potřeba některou zeleninu ošetřit, existují přírodní formy postřiků.
Někteří zahrádkáři a zemědělci ale stále oponují přírodnímu zahradničení, že bez chemie se nic nevypěstuje, protože úrodu buď napadnou škůdci, nebo nějaké choroby. Není to ale právě způsob práce s půdou a styl výsadby, který škodí zdravému procesu růstu, a proto se o úrodu zajímají škůdci a rostlinky jsou nemocné? Vždyť ani v té půdě, kde se pěstuje ve velkém už nejsou žádné živiny, musí se dodávat uměle, jak jinak než chemickou cestou.
Jsem přesvědčená, že je možné pěstovat vlastní zeleninu bez chemie. Jen je potřeba chtít se naučit, jak to všechno funguje. Jaké mají rostlinky zeleniny nároky na výživu, co potřebují k tomu, aby byly silné a zdravé. Co potřebuje půda, pro to, aby byla plná živin a byla schopná zelenině tvořit zdravý prostor pro růst.
Slimáci a plzáci, kteří nás často trápí, jsou totiž jako takoví zahradní čističi. Mají za úkol likvidovat rostliny, které jsou slabé a nejspíš dlouho nepřižijí. Přemnožení plzáků je jen odrazem toho, jak se chováme k přírodě. My sami ho podporujeme pečlivě uklizenou zahradou bez úkrytů pro hubitele 〈například střevlíka〉, kteří si rádi smlsnou na jeho vajíčkách.
Prací prostředky, přehnojená pole, znečištěná odpadní voda, to vše způsobuje vyšší míru dusíku ve vodě, v půdě a následně v rostlinách a plodinách, které jsou pak slabé a méně odolné proti škůdcům. Silné a zdravé rostlinky se jen tak nedají, jsou mnohem odolnější.
Jak pěstovat efektivně?
Na začátku jsem si říkala, že pěstování vlastní zeleniny, zdá se býti snadné. Sama jsem si ale vyzkoušela vlastní nezdary při pěstování, a tak jsem pátrala, kde jsem udělala chyby, abych se jich pro příště vyvarovala a úroda byla lepší.
Někdo by si možná řekl, že v přírodní zahradě roste všechno tak nějak samo, sem tam hodím semínko a ono vyroste. Ano, řekla bych, že třeba pro začátek, na vyzkoušenou, je možné tvořit divokou polykulturu, o které se zmiňuje například p. Svoboda v Ekozahradách.
Pokud chcete mít pěstování nejen pro zábavu, ale pro nějaké vlastní výnosy a chcete, aby se vám úroda povedla, je dobré vědět pár důležitých principů a jak plánovat výsadbu. Vypracovala jsem si z dostupných a ověřených informací osevní postup, který se vám pokusím jednoduše vysvětlit.
Ujasnění, co chci a můžu pěstovat
Zahrádka, na které mám nyní možnost tvořit a pěstovat, je výše položená v předhůří, a ještě se severovýchodní orientací. Tedy méně slunce a tepla než na jižní straně. Některé plodiny, které potřebují více slunce, méně rostou a celkově je úroda menší. Ale postupně zkouším, čemu se daří a co se vyplatí pěstovat.
Pro představu, co všechno se dá pěstovat, jsem vytvořila seznam nejznámějších druhů zeleniny>> a zařadila do kategorií, které vám později usnadní práci při dalších krocích v plánování.
Rozdělení plodin podle tratí
Tento bod vidím jako důležitý z pohledu poznání, jaké nároky mají jednotlivé druhy zeleniny. Záhonky můžete před zimou dopředu připravit tak, abyste mohli na jaře sázet a rostlinky dostaly takovou výživu, jakou potřebují ke zdravému růstu. Trať je dobou v letech, před kterou byl záhon pohnojen čerstvým hnojem. Na přehled rozdělení se můžete podívat zde>>.
Vhodné kombinace plodin
I přesto, že většina plodin je při zasazení neutrální v kombinaci mezi sebou, najdou se takové druhy, které se vedle sebe na záhoně nesnesou. Naopak některé druhy plodin jsou si navzájem prospěšné například v odpuzování škůdců. Vytvořila jsem přehled vhodných a nevhodných kombinací>> plodin, který si můžete stáhnout jako takového pomocníka při plánování výsadby.
Důležité osevní pravidlo
Stejný druh zeleniny by se měl na jednom záhoně vyskytovat 1x za 3 roky. Toto pravidlo je doporučeno dodržovat především ze dvou důvodu:
- ochrana půdy před vyčerpáváním živin
Pokud byste sázeli například košťáloviny na stále stejné místo v záhoně, docházelo by k vyčerpávání půdy ze stále stejných minerálů a živin. Když po košťálovinách, zasadíte další rok například kořenovou zeleninu, která má trochu jiné nároky na živiny, půda má pak prostor pro regeneraci a odpočinek.
- ochrana zeleniny před plísněmi a škůdci
Pokud se plodiny na záhonech střídají, zamezuje to i rozšiřování případných škůdců, kteří čekají zavrtaní v hlíně na jarní sezónu. Když například taková mandelinka zjistí, že místo chutných brambor se na záhoně objevila mrkev, nebude mít důvod se v záhoně zdržovat. To platí i pro plísně i jiné choroby.
Můžete si stáhnout jednoduchý taháček>> na střídání plodin v rámci jednotlivých tratí. Osobně ještě nemám vyzkoušenou tu nejtěžší variantu, kde jsou tratě v jednom záhoně, ale v brzké době jí určitě chci vyzkoušet. Tato varianta by se mohla hodit pro zahrady, kde je méně místa pro záhony.
Jak zeleninu přírodně ochránit a podpořit?
Jak jsem již zmiňovala výše, chemie při pěstování zeleniny není dle mého názoru ku prospěchu. Za to některé bylinky a aromatické rostlinky jsou přímo jako dělané k odpuzování nejrůznějších breberek a slimáků, kteří rádi ochutnají kousek z naší úrody. Také dokonce vylepšují chuť plodinám, které na záhoncích pěstujeme. Tak například:
- Bazalka – věrné duo s rajčetem. Prospívá i okurkám a cuketám. Když vysadíte bazalku mezi rajčata, okurky a cukety, plodiny budou plnější chuti.
- Měsíček lékařský – krásný od pohledu, ale mnoha škůdcům nevoní. Odpudí slimáky, mšice a háďátka.
- Tymián – ani s touto bylinkou slimáci nevychází dobře.
- Lichořeřišnice – její vůně a chuť je opravdu pikantní. Tato rostlinka je skvělým odpuzovačem slimáků, myší a hrabošů. Ve formě postřiku také odpuzuje nejrůznější hmyzáky a všimněte si, že tam, kam jí zasadíte je velmi málo plevele, především pýru.
- Kerblík – pěstujete-li salát, zasaďte mezi něj kerblík, odpudí slimáky. Také moc nevodí mšicím.
- Saturejka a šalvěj – odpudí běláska ze zelí.
- Fenykl – jeho vůně láká spřátelené hmyzáky, kteří nám pomohou například s molicemi nebo mšicemi.
- Afrikány – v zeleninových záhonech jim to nejen sluší, ale také pomáhají odpuzovat háďátka z brambor, jahod a cibulovin.
- Pažitka – silná rostlina s darem ochraňovat proti padlí a plísni šedé.
- Heřmánek – pomáhá proti plísním a padlí.
A ještě jeden tip na závěr, pokud mulčujete zeleninu například suchou posekanou trávou, můžete k ní přidat posekané kapradí, vratič,
řebříček nebo pelyněk. Tyto aromatické rostliny plzáci opravdu nemají rádi. Přeji hodně úspěchů a radosti z vaší úrody.
zdroje: kniha Líná zahrada, kurz Přírodních zahrad, www.conovehonakopci.cz
Mým posláním je inspirovat lidi kolem sebe k vytvoření krásného, bujného a energického prostředí v jejich zahradách. Věřím, že pokud budeme žít v souladu a respektu k přírodě, odmění nás svou nekonečnou energií a svými plody.